Příběhy pacientů

Úvod

Příběhy těchto lidí jsou skutečné. Odrážejí současný přístup pacientů k léčbě cukrovky. Berte je proto jako vážné varování.

Diabetes mellitus je velice vážné onemocnění s řadou komplikací. Šance vést kvalitní a aktivní život s cukrovkou jsou přesto vysoké. Není to však snadné.
Důležitá je nejen správná léčba, ale současně i přístup pacienta a jeho kázeň. Komentáře lékaře u každého příběhu leccos napoví...

Jana, narozená *1940

Diabetes 2. typu byl u ní zachycen ve věku 55 let náhodně při hospitalizaci pro srdeční infarkt.
Již několik let předtím měla palčivé bolesti dolních končetin v oblasti bérců převážně v noci, nikde na vyšetření však nebyla.  V době záchytu cukrovky byly zjištěny hodnoty glykovaného hemoglobinu HbA1C = 8,5 %. Po zotavení se ze srdečního infarktu chodila na kontroly k diabetologovi, který ji léčil tabletami. Za 6 měsíců léčby u ní poklesla hodnota HbA1C = 6,0 %.
Tři roky poté se přestěhovala a v novém bydlišti pro nedostatek času k lékaři nechodila. Bolesti nohou, které již ustoupily, se opět vrátily, přesto lékaře nevyhledala. Za další rok došlo k těžkému infarktu. Od té doby je v invalidním důchodu, léčí se inzulinem.  Za další 4 roky umírá na selhání srdce.

Komentář lékaře: Pacienti s diabetes mellitus 2. typu mají zvýšené riziko infarktu myokardu a to 2-3 násobně. Palčivé bolesti nohou, na které si paní Jana stěžovala několik let byly příznakem diabetu. Pokud by vyhledala lékaře, a to zcela jistě měla, když její potíže trvaly delší dobu,  byl by diabetes diagnostikován podstatně dříve. Měla by tak větší naději se infarktu zcela vyhnout, neboť kromě léčby diabetu by jí lékař mohl léčit hypertenzi, vyšší cholesterol, tedy choroby, které bývají s cukrovkou spojeny a která dále riziko srdečního infarktu zvyšují. Další chybou bylo, že po přestěhování nechala paní Jana Svoji léčbu být a zhoršený diabetes (který se opět projevil jako palčivé bolesti nohou) se opět vrátil a urychlil příchod druhého infarktu.

František, narozený  *1943

V 63 letech byl hospitalizován v nemocnici pro žízeň a výrazné močení.  Při příjmu je zjištěna  vysoká hladina  glykémie = 45 mmol/l , váží 125 kg při výšce 182 cm. V nemocnici je přechodně léčen inzulinem, poté je propuštěn s tabletkami s výslednou diagnózou: cukrovka 2. typu.  Pokouší se zhubnout, ale nedaří se mu to. Není schopen zvýšit svoji fyzickou aktivitu. Tabletky neužívá, na kontroly k lékaři chodí nepravidelně, inzulínu se brání, bojí se. Za 4 roky prodělává těžký srdeční infarkt. Stává se fyzicky nemohoucím, nevychází z domu. Je zcela závislý na pomoci druhých.

Komentář lékaře: Pan František je příkladem pacienta, které  často v našich ordinacích vidíme. Relativně mladý pacient, který poté, co se mu nedaří zhubnout, rezignuje i na léčbu tabletkami. Diabetes, pokud nebolí jako v případě Jany, pacienta nijak nenutí se jím zabývat. Jeho negativní vliv na organismus je však stálý a má doslova smrtící následky. Je třeba si také uvědomit, že boj s obezitou není věc několika měsíců a že není správné hodit flintu do žita. V případě, že se pacientovi hubnout nedaří, je na místě navštívit specializované obezitologické pracovistě a poradit se jak postupovat dál.

Jan, narozený *1950

Diabetes 2. typu byl u něj zjištěn ve 40 letech. V době diagnózy má tělesnou hmotnost 145 kg při výšce 198 cm. Lékař mu nasadil tabletky a doporučil snížit hmotnost o 40 kg. Jako bývalý sportovec  se vrací ke sportu a postupně hubne. Každé 3 měsíce chodí pravidelně k lékaři. Dochází u něj k občasnému mírnému navýšení váhy jako důsledku přechodného nedodržení dietních a fyzických opatření. Vždy se však opět vrátí k hubnutí. Po 20 letech diabetu je bez komplikací, srdeční infarkt nikdy neprodělal.

Komentář lékaře: Pan Jan je příkladem pacienta, který svoji chorobu porazil. Dodržoval doporučení lékaře a měl také trochu štěstí v tom, že byl bývalým sportovcem, a bylo tedy pro něj snadnější se ke sportu vrátit a zvýšenou fyzickou aktivitou přemoci i svoji obezitu.

Olga, narozená *1942

V 50 letech u ní byl zjištěn diabetes 2. typu, přesto doporučenou diabetickou dietu nedodržovala.  Každý rok postupně přibrala 2 kg. V roce 2009 se tak dostala s přírůstkem 35 kg na celkovou hmotnost 91 kg (při výšce 165 cm). Již v roce 2 000 se u ní objevily neuropatické obtíže (brnění dolních končetin, od roku 2007 hůře vidí. Musí chodit na kontroly do nefrologické poradny pro výrazně zhoršenou činnost ledvin. Hrozí jí, že bude zařazena na dialýzu, protože její ledviny přestávají postupně fungovat.

Komentář lékaře: Diabetes mellitus 2.typu je při troše zjednodušení výsledkem obezity. Boj proti ní je tedy základem úspěchu. Na příkladu paní Olgy vidíme, kam je namířena cesta, po které kráčí pacient, který se nesnaží a kterému se hubnout nejen nedaří, ale naopak přibírá. Přitom v 50 letech, které paní Olze byly v době diagnózy diabetu, je většinou organismus ještě dostatečně zdatný na to, aby byl schopen energetický výdej (tedy provozovat sport) navýšit. Ne každý má štěstí jako pan Jan, ale každý si svůj sport může i ve vyšším věku nalézt. Je jím napřiklad chůze, kterou je možno provozovat v podstatě celoživotně a která při každodenním užívání pomůže zhubnout a zlepší i kardiovaskulární riziko, tedy sníží riziko infarktu myokardu.