Máme se bát diabetu?

Zkusme se na diabetes mellitus neboli cukrovku podívat trochu jinak.

Představte si...

že si napustíte vanu plnou vody a rozpustíte v ní 10 kg cukru. Pak se do této sladké lázně ponoříte. Ne na chvíli, ale na celý zbytek svého života. Dokážete si to představit?

Člověk, který trpí cukrovkou, se nachází v podobné situaci. Všechny jeho buňky, tkáně, cévy, bílkoviny uvnitř těla jsou neustále omývány „sladkým roztokem“ v podobě zvýšených hladin krevního cukru. Ideální by bylo vymýt z těla všechen přebytečný cukr (glukózu), což bohužel nejde. Glukóza, která je v nadbytku, se totiž v organismu chová zcela jinak.

Čím déle a více je tělo vystaveno nadměrným hladinám cukru, tím pevněji se glukóza zabudovává do nejjemnějších buněčných struktur a stává se jejich nechtěnou součástí. Výsledkem jsou plíživé a nebezpečné změny ve struktuře a funkci bílkovin, které se nalézají ve stěnách našich cév. Nevratné poškození začíná nejdříve u jemných cévek v oku, ledvinách a dolních končetinách. Tento chorobný proces se pak šíří postupně celým tělem a zachvacuje také velké cévy.

Určitě víte, že...

hlavním znakem diabetu mellitu je zvýšená hladina krevního cukru. Představa, že toto onemocnění je vázané pouze na krev a že stačí, aby se hladina krevního cukru (glykémie) blížila při každém kontrolním odběru co nejvíce normě, je mylná. Cukrovka je onemocněním celého těla, všech tkání a orgánů. Je to závažná nemoc, která poškozuje všechny buňky těla, a pokud není správně kompenzována a léčena, může způsobovat řadu těžkých komplikací (slepotu, amputaci končetin, selhání ledvin) až předčasnou smrt.

Hlavním ukazatelem míry poškození těla a rizika vzniku komplikací není v tomto případě bezprostřední hladina krevního cukru (která může být i normální), ale hodnota tzv. glykovaného hemoglobinu. Ten je klíčovým ukazatelem, zda jsou glykémie u pacienta dlouhodobě vyrovnané a diabetes správně léčen.

další strana