Inzulin jako lék

Již v okamžiku narození je inzulin nedílnou a přirozenou součástí našeho těla. Stará se o to, aby naše buňky měly správný přísun energie v podobě glukózy, tzn., aby mohl tento jednoduchý cukr vstupovat do každé buňky a byl zde dobře využíván. Inzulin nás provází a střeží celý život, ve dne i v noci.

Místo vzniku

Inzulin je produkován ve slinivce břišní - ve speciálních ostrůvcích tkáně, které jsou roztroušeny po celé slinivce a tvoří pouze 2 % jejího celkového množství. Je zde obsaženo 6 až 10 mg zásob inzulinu, přičemž se ho v průběhu dne spotřebují přibližně 2 mg. Slinivka dokáže inzulin vylučovat neskutečně rychle, vždy přesně podle hladiny krevního cukru (glykémie). Když cukr v krvi stoupá, uvolní se více inzulinu, aby se glukóza z krve přesunula do buněk. Když cukr v krvi klesá, uvolňování inzulinu se naopak sníží, aby další glukóza z krve neubývala.

Proč je tak důležitý?

V souvislosti s inzulinem mohou nastat dva vážné zdravotní problémy: 1.    Slinivka není schopna produkovat dostatek inzulinu, tedy inzulinu je málo (týká se 8 % pacientů).
2.    Buňky organismu přestanou inzulin rozpoznávat a stanou se vůči němu necitlivé. Slinivka se snaží vyřešit problém nadprodukcí inzulinu a časem se postupně vyčerpá, takže množství tvořeného inzulinu klesá (týká se 92 % pacientů).
Obě situace vedou ke zvýšené hladině glukózy v krvi, protože buňkám chybí „signál od inzulinu“ pro správné využití glukózy. Takto zvýšená hladina glukózy je pro tělo toxická. V prvním případě dochází ke vzniku cukrovky 1. typu, ve druhém případě ke vzniku cukrovky 2. typu.

Potřebné hladiny inzulinu

Vylučování inzulinu ze slinivky není konstantní, množství inzulinu se neustále mění v závislosti na tom, jaká je aktuální hladina krevního cukru. Největší sekrece inzulinu (vylučování) nastává po jídle, nejmenší je naopak v noci ve spánku nebo při hladovění. Na základě této jednoduché zákonitosti vypadá fyziologická křivka vylučování inzulinu asi takto:

další strana